Značky řeší otázku etiky komunikace

Spuštění kampaně během koronavirové krize je pro značky citlivé téma. Měly by vzít v potaz měnící se perspektivu pohledu svých zákazníků, radí Jan Marcinek.


Možná jste zaregistrovali kauzu, za kterou stojí Luboš Fellner, šéf slovenské cestovní kanceláře BUBO. Ten využil strach z koronaviru, aby motivoval „elitu slovenského národa“ k odcestování do teplých krajin. Pro marketéry se tato výzva stala názornou ukázkou, jak se nemá dělat reklama. Zároveň kauza zdůraznila potřebu mít neustále na paměti etickou stránku věci, což je aspekt, nad kterým se nyní hodně značek zamýšlí. Fakt, že by jim právě teď měly běžet kampaně, vnímají citlivě a řeší, jakým způsobem je správné se jako značka v současné situaci prezentovat. Zejména, pokud jsou jejich produkty “zbytným zbožím”.

"Mnohdy si na tyto otázky ovšem odpovídáme z našeho zaujatého pohledu. A to je základní chyba, které se v marketingové komunikaci dopouštíme."

Snad u jakékoliv marketingové aktivity si obvykle klademe otázky, zda ve výsledku nevyzní jinak, než jsme zamýšleli. Je partnerství s daným influencerem správné? Je právě teď vhodný čas vypustit reklamu? Nebo raději počkat na později? Mnohdy si na tyto otázky ovšem odpovídáme z našeho zaujatého pohledu. A to je základní chyba, které se v marketingové komunikaci dopouštíme. Existuje však jednoduchý trik, jak si ohlídat, aby se značka nedopustila přešlapu, který by jí mohl ublížit. Musíme ovšem zabrouzdat do dějin umění.

Open Window, Collioure Představte si, že jste v rybářské vesnici na jihu Francie a stojíte před oknem, které nabízí pohled do průzračně modrých vod Středozemního moře. Stejně hřejivý větřík, který se opírá do lodí na vodě, vane skrz otevřené okno. Vesnice je plná barev - od místních květin, které kvetou po celý rok, až po jasně zbarvené budovy podél oblázkové pláže. Právě z takového pohledu se téměř 10 let těšil malíř Henri Matisse, který si pronajal studio v malém městečku Collioure, aby unikl studeným zimám v Paříži. Okno studia (technicky dvoje velké dveře), které otevírá vstup na malý balkon, nabízelo pohled do městského přístavu. Matisse před oknem strávil nespočet hodin malováním výhledu z něj a na plátno štětcem zachycoval pestré barvy, stejně jako v tomto díle z roku 1905 zvaném jednoduše “Open Window, Collioure”.

V roce 1914 namaloval stejnou scénu zvanou “French Window at Collioure”, tak však vypadá jinak. Co se stalo? Dění za oknem se nezměnilo - stále nabízelo pohled na Středomoří, barevné lodě a teplé slunečné dny. Podle historiků umění z centra Pompidou v Paříži, kde obraz visí, bližší pohled na malbu odhaluje, že známá scenérie je stále slabě viditelná. Matisse ji namaloval, ale později přemaloval tmavou barvou.